Klášter Plasy je první cisterciácky panovnický klášter v Čechách, který je známý především svojí výrobou tzv. Plaského prášku. Tento minerální prášek se zde vyrábí již od 18. století.
VZDÁLENOST: 27 km
GPS: 49.9348317N, 13.3903247E
webová prezentace: www.klaster-plasy.cz
Hlavní prohlídkový okruh zavede návštěvníky do budovy samotného konventu, obytné budovy mnichů, která pochází z dob vrcholného baroka. Historie kláštera je doprovázena informacemi o nezvyklém "vodním" řešení základů budovy a vodním a vzdušném systému samotném.
Jeden z prohlídkových okruhů se věnuje nejstarší a zároveň nejdůležitější stavbě plaského klášterního areálu. Návštěvníci procházejí křížovou chodbou zdobenou barokními freskami Jakuba Antonína Pinka, Františka Antonína Müllera a Josefa Kramolína. Zavede vás do kapitulní síně, kaple sv. Bernarda a navštívíte nemocniční křídlo s expozicí lékáren a jedinečnými barokními záchody. Mimo to zhlédnete i knihovní sál, pracovnu opata, čítárnu a zimní jídelnu. Řeč bude nejen o klášterních dějinách, ale i o tom, co se dělo po zrušení kláštera.
Klášter Plasy byl založený roku 1144 knížetem Vladislavem II. a na poč. 15. století vypálený husity. V letech 1661 - 1785 velkolepě barokně přestavován podle plánů J. B. Matheye, J. B. Santiniho a K. I. Dientzenhoffera. Dne 9. listopadu 1785 klášter zrušen Josefem II. a od roku 1826 rezidencí kancléře Metternicha a jeho rodiny, kteří si zde zřídili rodinnou hrobku.
Zcela podle cisterciáckých zvyklostí je plaský klášter založen v údolní nivě řeky Sřely, která svým meandrem vymezuje hranic areálu na jižní a západní straně. Na řece mniši již ve středověku vybudovali umělý kanál vedoucí klášterním areálem, tzv. Královskou štolu, díky které naháněli vodu na mlýn a poháněli pilu. Výjimečností plaského vodního systému je dokonalé řešení základů konventu, které bylo kvůli bažinaté půdě zpevněno 5 100 dubovými kůly zatlučenými do země. Přes ně byl položen trámový rošt a teprve na něj vystavěno zdivo budovy. Aby rošt nezačal hnít a budova se propadat, byla do základů přivedena voda z několika pramenů, která zamezila přístupu vzduchu ke dřevu, a to de facto zkamenělo. Varovný nápis "Aedificium hoc sine aquis ruet" je odkazem generacím. I proto se dnes čtyřikrát denně pečlivě kontroluje výška, teplota a kvalita vody v základech ve dvou barokních bazénech uvnitř budovy samotné.
